24.03.2009 – Zlínský deník

Zlín – /ROZHOVOR/ V sobotu večer se v pražském Top Hotelu rozdávaly ceny Akademie populární hudby, ceny Anděl. A jedna zlatá soška putovala i do Zlína.

Zasloužil se o ni mladý režisér, student pátého ročníku audiovize zlínské fakulty multimediálních komunikací Jan Bártek, který zrežíroval klip ke skladbě bratří Ebenů s názvem Folklóreček.

Čtyřiadvacetiletý rodák ze Zlína s nadsázkou říká, že ke studiu filmařiny se rozhodl hlavně proto, aby sám sebe mohl obsadit do filmu. „Nikdo jiný by mně totiž asi neangažoval. Takhle to mám vymyšlené,“ vysvětluje se smíchem.

Když moderátor sobotního přenosu, zpěvák a lídr kapely Kryštof Richard Krajčo vyhlásil vítězný videoklip, na jeviště vyšel Bártek společně s Markem Ebenem. „Pořád jsem si opakoval, že hlavně musím jít rovně, nezakopnout a alespoň něco málo kloudného tam říct. Nakonec jsem ani nestihl poděkovat všem, kteří se na natáčení podíleli,“ vzpomíná začínající režisér.

Jak se to stane, že se student dostane k natáčení videoklipu pro tak známé osobnosti, jakými jsou bratři Ebenové?

Už kdysi jsem dělal videoklip pro kapelu Buty. Tehdy jsme se bavili s kamarádem, kameramanem Tomášem Zenou Václavíkem, kdo má nové album. Přišli jsme na Ebeny a řekli jsme si, že bychom to mohli zkusit. Tom je oslovil a nakonec to nějak klaplo.

Marek Eben popisoval, že když vešel do kavárny, kde jste se měli poprvé sejít, viděl u stolu dvě děti…

Ano. Ono to tak ve skutečnosti opravdu bylo. Musel jsem Marka uklidňovat, že normálně nosím nalepovací knír a že příště si ho vezmu, aby byl klidnější. (Smích.)

Měli Ebenové tendence mluvit vám do řemesla?

Vůbec ne. Byla to skvělá spolupráce. Víte, stala se taková zvláštní věc. Téměř na každém začátku natáčení je určité pnutí mezi režisérem a kapelou. S Ebeny se tak nestalo. Když ráno přijeli, navlíkli jsme je do krojů a oni měli co dělat, aby se nesmáli celý den sami sobě. Fakt to bylo fajn.

Chápu to dobře, že videoklip vznikl za jeden den?

Během dvou dnů. Exteriéry, jižní Moravu jsme natáčeli v okolí Prahy…

Moment. Jižní Moravu jste točili u Prahy?

(Smích.) No jo a to není všechno. Pokud jste klip viděla, tak víte, že jsou tam vinice. No a ty jsou točené přímo v centru hlavního města.

To mi vysvětlete. Kde v Praze člověk narazí na vinici?

No jo. Je kousíček od Vltavy. Už vám neřeknu, v jaké čtvrti. Když byste se dívala ve větším rozlišení, než v jakém je klip na internetu, tak vzadu jsou vidět paneláky. A opravdu, je to asi tři sta let stará vinice. Taky jsem hleděl jak blázen. Ebeni jsou všichni moc vytížení. Domluvit termín přímo na Moravě byla věc dost náročná, tak jsme to vyřešili tímto způsobem.

Takže to byly exteriéry. Co práce ve studiu?

Na zeleném pozadí jsme točili druhý den a rozhovory s Bartoškou, se Schmitzerem, s Marešem a dalšími jsme dělali vždycky, když měli pánové čas.

Když jste na klipu začínali dělat, napadlo někoho, že byste se mohli ucházet o Anděla?

Absolutně ne! Netočili jsme to s úmyslem oslnit davy a získat sošku. On vůbec obrovsky překvapil fakt, že jejich alba Chlebíčky se prodalo dvacet tisíc nosičů. Prostě jsme byli všichni mile překvapeni.

Vzpomněl jste kapelu Buty. Těm jste taky zavolali sami?

Přesně tak. Řekli jsme si, že to risknem a zkusili jsme je kontaktovat. Oni odpověděli, ať jim pošleme nějaké návrhy, no a nakonec jsme se sešli v Ostravě a natočili jsme dva klipy.

Udělat videoklip je jedna věc a stvořit celovečerní snímek věc druhá. Pokud se nepletu, společně s vašim kolegou Janem Otrubou připravujete projekt s názvem Pohádka.

Pohádka je běh na dlouhou trať. Ve druhém ročníku na audiovizi jsme udělali první pohádku. Měla to být taková neformální odpověď na všechny studentské filmy. Většinou jsou o tom, že v jednom bytě se za jedno odpoledne natočí pětiminutový film o umírající matce, která má nevyřešené vztahy se svojí umírající dcerou… Nás to strašně nebavilo. Chtěli jsme udělat něco žánrového a pohádka byla tak akorát absurdní. Proto jsme do toho šli. Do určité míry měla úspěch. Po nějaké době jsme si řekli: co kdybychom jako správní studenti, kteří opovrhují komerčníma věcma, udělali pokračování. A rozhodli jsme se, že do toho půjdeme.

Váš námět se zalíbil i Státnímu fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a dostali jste na scénář dotaci. To je velký úspěch, ne?

To ano. Pohádka by měla být interaktivním filmem. Divák si zvolí, co hrdinové provedou dál. Budou moci zvolit ze tří možností, které se dál budou větvit.

Tento systém si dokážu představit třeba na jevišti, kdy herci okamžitě reagují na návrhy publika. Jak to ale bude fungovat na plátně?

Diváci dostanou na výběr. Dám příklad: hrdina půjde doprava, doleva nebo rovně. Samozřejmě, že tam budou zajímavější volby. Ještě prozradím, že naši hlavní hrdinové jsou antihrdinové a v tom pohádkovém světě se chovají jako sloni v porcelánu. Takže je to taková pohádka naruby.

Když vás tak poslouchám, natáčení asi nebude levná záležitost, co?

(Úsměv.) Nízká verze předpokládaného rozpočtu je kolem třiceti miliónů korun. Takže je jasné, že je to opravdu běh na dlouhou trať.

Do jedné z rolí jste obsadili zlínského herce Městského divadla Dušana Sitka. Prozradíte někoho dalšího?

Pan Sitek je zatím jediný jasný. Ve filmu je řada vedlejších roliček, do kterých bychom rádi obsadili známé herecké tváře.

Kdy začnete?

Pokud všechno dobře půjde, tak snad příští léto.

Řekněte mi jednu věc. Jak dlouhá je cesta dvou studentů ke třiceti miliónům nutným pro natočení filmu?

(Smích.) Já nevím, zatím jsem za třicet miliónů netočil. Faktem je, že teď všechno zkomplikovala krize, která v našem oboru do určité míry dělá neskutečný nepořádek. Společnosti nemají peníze nazbyt. Prostě je to složité.

Nerada bych se vás nějakým způsobem dotkla, ale nevzali jste si příliš velké sousto?

(Smích.) No vzali. Ale život je hlavně o výzvách, ne? Kdybych seděl doma na zadku, Anděla prostě nemáme. Tak to prostě je.

Vy jste si na začátku rozhovoru povzdechl, že jste při sobotním vyhlašování nestihl poděkovat všem, kteří na klipu spolupracovali. Tak teď máte možnost.

To je úžasné. Já tam samozřejmě na spoustu lidí zapomněl. Rozhodně by se to nenatočilo bez manažera Ebenů Šimona Kotka, další člověk je Pavel Berčík, který celý klip zprodukoval, dál to byl kameraman Tomáš Zena Václavík, no a určitě animátoři Ota Dostál a Jirka Novák. Ti to chudáci celé odanimovali a veškeré chyby, které my jsme na natáčení udělali, oni spravili v počítači. A určitě bych chtěl poděkovat mému učiteli režie. Je jím Tomáš Binter. A ještě bych chtěl dodat jednu věc. Je mi jasné, že se kolem našeho úspěchu netočí celý svět. Ale všichni máme radost…